English version: https://levice.cz/international-womens-day-2026/
Malostranské náměstí, Praha
Neděle 8. 3. 2026 14:00
https://www.facebook.com/events/607136712494910
Už je to několik let, kdy se i v Česku obnovil 8. březen – Mezinárodní den žen – jako den protestních demonstrací. Nositelem odporu proti patriarchálnímu útlaku se stala zejména mladá generace a vstoupila viditelně na scénu. Neoddiskutovatelným impulsem byla světová feministická a queer vlna, která přinesla řadu viditelných úspěchů. Podstatou je razantní růst podílu žen na pracovní síle v neoliberální éře, umocněný zvlášť drastickou restaurací kapitalismu ve východní Evropě po pádu byrokratických stalinistických diktatur.
Podobnou trajektorii má boj za udržitelný život na planetě nebo proti vykořisťování. Všechny pak spojuje prohlubující se poznání, že systém, v němž jsme vychováni je nejen pro drtivou většinu obyvatel nefunkční a neslibuje žádnou perspektivu, ale znamená přímé ohrožení naší existence.
Jako všechny demokratické, sociální a další výdobytky jsou ale v tomto agresivním kapitalismu tak „samozřejmé“ věci – jako právo na interrupce a rozhodování o vlastním těle, rovné a důstojné mzdy, střechu nad hlavou i prostý život v bezpečí – v ohrožení. Většina z těchto práv ostatně nebyla nikdy skutečně naplněna. Kapitalismus je neslučitelný nejen s důstojným životem, ale stále méně předstírá, že by šlo o systém slučitelný se základními sociálními, lidskými a demokratickými právy.
V posledních letech jsme varovali před prorůstáním krajně pravicové agendy do nejvyšších pater politiky s neskrývanou podporou těch nejbohatších a nejmocnějších. Nová, zatím nejkonzervativnější vláda v moderní historii země zahrnuje ty nejrasističtější elementy, které otevřeně útočí na práva queer lidí, národnostních menšin, statisíců pracujících bez českého pasu za mizerné mzdy pod permanentní hrozbou vyhoštění. Zpochybňuje samotné přežití většiny obyvatelstva v důsledku klimatické krize a pokračuje v podpoře genocidy a imperialistického systému vykořisťování, zotročení a dominance.
Takzvaná demokratická opozice včetně prezidenta – konkurenční skupina oligarchů a porodní bába současného vládního panoptika – se velmi pečlivě všem těmto tématům vyhýbá. Jako bývalá vláda soustavně ignorovala nebo v lepším případě lakovala na růžovo skutečnou situaci pracujících, studentstva a všech utlačovaných, tak přímo plnila vlastní pravicovou agendu škrtů a rozkladu veřejných služeb.
– Feminizované profese jsou nadále podfinancované natolik, že se gender pay gap – rozdíl mezi platy mužů a žen – prakticky nemění.
– Drtivá většina žen nejen nadále odpracuje bezplatně každý den druhou směnu v domácnosti, ale rodičovstvo je fakticky předmětem finančních sankcí, když zůstane doma na mateřské nebo s nemocným dítětem.
– Více než třetina samoživitelek přežívá pod hranicí chudoby a jejich počet roste. Více než polovina žen má zkušenost se sexuálním násilím a sexuálním obtěžováním. Nejméně patnáct zavražděných obětí domácího násilí v loňském roce je vrcholem ledovce znovu velebeného mužského šovinismu, individuálního „práva“ na absolutní moc bez jakýchkoliv skrupulí. Ostatně globální skandál Epsteinových složek dokládá naprosto těsné propojení hospodářských a politických špiček s nejodpornějšími zločiny.
– Oba tábory „našich“ oligarchů svorně podporují genocidu páchanou izraelským státem na civilním obyvatelstvu v Palestině – v podobě masového vraždění, beztrestných poprav, zatýkání a věznění bez soudů, odpírání potravy, vody, lékařské péče… Opomenout nelze stejně ohavné řádění Putinovských armád na Ukrajině, Jednotek rychlé podpory v Súdánu, represivního aparátu íránského režimu, ICE ve Spojených státech a další a další příklady teroru.
– Oba tábory „našich“ oligarchů podporují vojenská dobrodružství Trumpovy administrativy v naději, že se budou moci alespoň maličko podílet na ziscích z následného drancování podrobených zemí a národů.
– Oba tábory „našich“ oligarchů se shodují na nehumánní politice EU proti zoufalým lidem na útěku z válkou a bídou zničených zemí včetně koncentračních táborů ve „třetích zemích“. Pokud se k nám tito lidé dostanou, vidí v nich obě skupiny místních oligarchů jen levnou a bezprávnou masu pracovních sil. Statisíce ukrajinských dělnic v nejhůře placených profesích jsou nejkřiklavějším příkladem.
Výčet styčných bodů všech kapitalistických stran by mohl pokračovat ještě dlouho. Babišova vláda v celém procesu pokračuje, zatím „salámovou metodou“. Protiženské spolky se dostávají na místa poradců, bezprostředním terčem jsou přesně podle vzorů mezinárodní ultrapravicové reakce „LGBTQI+ ideologie, genderismus, klimatický alarmismus“ a pochopitelně „neomarxismus“, tedy jakýkoliv hlas podporující emancipaci a sociální spravedlnost.
Usilujme proto tedy o maximální spolupráci všech sil, které netrpí iluzí, že je nutné vybírat si stále dokola menší zlo. Přenesme vzdor a protest do každé školy, na každé pracoviště, do každé čtvrti a obce. Diskutujme o formách akcí, nastolujme témata a budujme nezávislou síť, bezpečný prostor a hlas všech utlačovaných.
Představme si něco lepšího než volbu menšího zla, obzvláště v této době. Představme si lepší svět, kde je péče o život lidí středobodem každého rozhodnutí. Kde pracujeme méně a konzumujeme smysluplnějším způsobem, kde žijeme životem s dostatkem času na nalezení klidu a prostoru pro věci, které skutečně naplňují. Svět, kde si děti dokážou představit lepší budoucnost.
Tak chápeme demokratický a revoluční feminismus, antifašismus a socialismus.