Ceny základních životních potřeb vyletěly o desítky procent. Energie mohou od ledna vyskočit opět na dvojnásobek i tomu, kdo se ještě nestal bezprostřední obětí krachu překupníků jako Bohemia Energy a dalších. Nájmy ve velkých městech jsou vyšponované k neúnosnosti. Inflace a pokles reálných mezd znamená, že každý pracující financuje další z mnoha krizí kapitalismu jednou až dvěma měsíčními výplatami, o tenčících se úsporách nemluvě. Majitelé průmyslových společností po letech rozkvětu a vysokých zisků omezují výrobu, zavírají nebo stěhují provozy bez ohledu osudy stovek a tisíců zaměstnankyň a zaměstnanců. Menší firmy jsou na pokraji krachu.
Ke klimatické a hospodářské krizi se přidávají pandemie, války, nestabilita a masové protesty na celé planetě. Globální i národní kapitalismus – to je pacient na kapačkách zralý na poslední pomazání. Vlády včetně té české se snaží kličkovat a agónii oddalovat. Z každého jednotlivého opatření je cítit zoufalá snaha zachránit poslední zbytky autority kapitalismu, neohrozit zisky oligarchů a především strach ze sílící kritiky pracujících a mladých lidí, která může snadno přerůst v konfrontaci s politickými reprezentacemi i celým systémem výsad a privilegií „horního procenta“ společnosti.
Bez ohledu na to, jaké trumpovské panoptikum krajních pravičáků, konzervativců a stalinistů se schází na tribunách demonstrací na Václavském náměstí, řada ožebračených lidí prostě hledá způsob, jak vyjádřit rostoucí obavy a hněv. Pracující a mladí lidé mohou mít k dispozici silný nástroj – v našich podmínkách pouze odborové hnutí – jehož prostřednictvím lze dosáhnout nezbytných okamžitých změn a otevřít cestu k diskusi nad tím, jakou skutečně společnost potřebujeme. Jestli tu, v níž hrstka „vítězů“ restaurace kapitalismu bude všemi prostředky diktovat všeobecnou chudobu, nebo takovou, kde právě pracující a mladí lidé začnou rozhodovat o využití zdrojů pro rozvoj společnosti bez obav z budoucnosti.
Demonstrace proti chudobě svolaná ČMKOS na sobotu 8. října je nezbytný první krok, zatím ale váhavý. Svědčí o tom nejen malá ochota odborových předáků přejít k akci v rámci opatrné stávkové pohotovosti ve státním sektoru od května do srpna, ale také omezená přímá mobilizace na celostátní demonstraci na řadě pracovišť. Jarní a letní stávková pohotovost dosáhla pouze částečné kompenzace inflace (navíc snad byly jen jednorázové mimořádné odměny na Úřadech práce, jejichž přetížený personál se dostal do nezvladatelné situace ve všech směrech). Na množství pracovišť veřejné sféry v Praze nedošla o chystané demonstraci proti chudobě od odborů ke členům ani dalším zaměstnancům žádná informace. Ačkoliv termín demonstrace měla odborová centrála rezervovaný už před jeho vyhlášením na uzavřeném mítinku ve Fóru Karlín začátkem září, největší odborovou centrálu předběhly události. Pravicově populistickým uskupením se podařilo využít strach lidí a svolat protesty za účasti desítek tisíc lidí.
Demonstrace předchází mzdovým vyjednáváním a vedení odborů vystupuje vůči vládě s požadavky na ochranu proti chudobě ale také s neurčitými požadavky na „podporu průmyslu“, tedy stejných průmyslníků, kteří už teď mají na svědomí první tisíce propuštěných, aniž by si někdo vzpomněl na jejich ohromné zisky z poslední dekády. Jistě, masivní protest pracujících může znamenat silný mandát pro vyjednávání s vládou. Zároveň ale musí být i tomu, kdo trpí chronickou naivitou, zřejmé, že tato vláda (stejně jako opozice) nikdy dobrovolně nepřistoupí ani na základní požadavky: regulaci cen, dorovnání výplat do inflace a zvýšení minimálních mezd.
Pokud se odbory nepostaví do čela protestů pracujících a mladých lidí, vyroste tu navíc další překážka: posílené pravicově populistické hnutí, které se dříve nebo později obrátí s plnou silou právě proti všem skutečně protestním organizacím mladých lidí a pracujících. Odborové organizace nevynechá. Otázka nezní, jestli se postavit vládě a protestovat, otázka je jak, s jakým programem a jakou formou.
Kromě předsedů a předsedkyň odborových svazů a organizací mají na demonstraci vystoupit také studentky a studenti z klimatického hnutí. Významné mobilizace probíhají mezi zvlášť vykořisťovanými (zejména) zaměstnankyněmi sociálních služeb. V zásadě všechna pokroková hnutí a společenské trendy – za klimatickou spravedlnost, rovnoprávnost žen, proti diskriminaci LGBTQIA+ menšin, stejná práva zahraničních dělníků a dělnic atd. – se nyní musí soustředit na tlak na odbory. Ať už vedení odborových svazů přijde nebo nepřijde s plánem dalších protestů včetně nutného plánu protestních dnů akcí, výstražných stávek a přípravy generální stávky, budou se tohoto úkolu muset ujmout pracující a mladí lidé sami. Oživení aktivity na pracovištích, ve školách, v místech bydliště (aby bylo možné zahrnout i nezaměstnané, důchodce, rodiče pečující o děti, drobné podnikatele a živnostníky a další skupiny – bezprostřední oběti krize odsunuté na okraj), znamená vytvářet akční a diskusní platformy – protestní a stávkové výbory nebo sdružení na všech úrovních společnosti. Z jejich demokratické diskuse opřené o skutečnou zkušenost a jejich vzájemného propojení a koordinace můžou vzejít nejen silné odborové svazy včetně jejich obrody, tedy nezbytné výměny pasivních a kličkujících představitelů, ale také nezbytná diskuse o nové politické reprezentaci pracujících a mládeže, v principu nezávislé na kapitálu a jeho stranách napříč vládou a opozicí.
Bezprostředně chceme prosazovat:
– Minimální mzdu 150,00 Kč / hod. (25 tisíc měsíčně). 100% náhrady za překážky v práci, ošetřování dětí a nemoc po celou dobu nepřítomnosti v práci. Automatické zvyšování mezd o inflaci.
– Žádné propouštění, žádné snižování mezd. Ať majitelé otevřou účetnictví a vrátí zisky z posledních let, které jsou výsledkem práce zaměstnanců. Okupační stávky proti zavírání a přesunům provozů.
– Žádnou spekulaci, regulaci cen nezbytných potřeb vč. základních potravin, nájmů a cen služeb (voda, teplo, elektřina, plyn) na minimální, neziskové, regulované tarify.
– Klíčové společnosti a banky do veřejného vlastnictví pod kontrolou pracujících a spotřebitelů. „Zdanění mimořádných zisků“ jsou drobné z ohromného naakumulovaného majetku miliardářů.
Našimi přirozenými spojenci jsou pracující, mladí lidé a utlačovaní bez ohledu na hranice států. Belgičtí pracující, kteří si dosud ubránili zákonné zvyšování mezd, pokud dojde k inflaci, a kterým se tak reálné příjmy téměř nesnížili chystají na 9. listopadu generální stávku. První říjnový den proběhly v Británii první masové akce radikální platformy Enough Is Enough (To už stačilo) společně s ohromnými stávkami na poštách a železnicích. Akce pracujících a mladých lidí proti této kapitalistické krizi zažívá Irsko, proti korupci se brání západoukrajinští horníci a mobilizovaní Rusové se bouří proti snaze novodobého krvavého kremelského cara poslat je na frontu jako předzvěst pádu tamní oligarchie. V Íránu právě dochází k mocnému spojení hnutí žen (poloviny pracující třídy) a radikálního dělnického a studentského hnutí.
Jako revoluční socialistky a socialisté usilujeme v ČR a po celé planetě o společnost založenou na společenském vlastnictví klíčových bank a korporací, demokracii pracujících. Dnešní technologické možnosti slouží pouze pro zisk několika jednotlivců. Lze pracovat mnohem méně s vyšší efektivitou. Každý se může dosyta najíst, ohřát a žít beze strachu o budoucnost. Místo chaosu trhu musí pracující lidé demokraticky rozhodovat o hospodářství a společnosti tak, aby vyhovovala potřebám všech, aniž by ničila planetu nebo utlačovala jiné. Tomu, nikoliv předlistopadovému režimu plýtvání, výsad a neomezené moci byrokracie, říkáme socialismus. Spojte se s námi – členy a členkami odborových organizací, studenty a studentkami aktivními v klimatickém a feministickém hnutí. Připojte se k Mezinárodní socialistické alternativě.