Milei v Praze: Špičky českého byznysu koketují s krajní pravicí 

 Argentinský prezident Javier Milei se chystá 24. června navštívit Prahu. Má přednášet a obdržet Cenu za přínos k rozvoji liberálního myšlení a naplňování idejí svobody, soukromého vlastnictví, konkurence a vlády zákona v praxi z rukou Liberálního institutu. Akci na Žofíně spoluorganizuje deník E15 oligarchy Daniela Křetínského, mezi vystupujícími nechybí členové NERV nebo bývalý guvernér ČNB Tůma, vydavatel propagandistické anti-LGBTQ literatury Pilip nebo prezident Hospodářské komory Zajíček. Vyprodané dostaveníčko je ve skutečnosti demonstrace předních představitelů horních deseti tisíc proti pracujícím a chudým, posledním zbytkům sociálních a demokratických práv. Je to festival odstranění všech bariér k drancování přírody, vykořisťování, útlaku žen a menšin.

Návštěva krajně pravicového politika, otevřeného spojence krajně pravicové španělské strany VOX nebo Bratrů Itálie, má u nás přednášet o svobodě trhu zatímco co v Argentině právě probíhají pouliční boje za demokracii a poslední zbytky sociálního státu, nesmí projít bez povšimnutí a s naším souhlasem. 

Milei zvítězil v prezidentských volbách na podzim minulého roku po machistické kampani plné slibů libertariánských reformách, rušení „nepotřebných“ ministerstvech jako je zdravotnictví, nebo školství snížení inflace. Titulu hlavy státu se zmocnil hlasy čtyř Argentinců z deseti.

Jak se taková postava mohla stát prezidentem? Milei je jen produkt ekonomické, sociální a politické krize kapitalismu. Stejně jako mnoho dalších krajně pravicových monster, které systém v posledním období zplodil. Ačkoliv sám bohatá celebrita, vsadil na rétoriku “proti elitám”, brojil proti “kastě”, která tvoří politický establishment.

Milei vedl hlavní útok proti peronismu. Středolevicová reformistická vláda Alberta Fernándeze, zvolená v roce 2019 nepřekročila stín “managementu” rozkládajícího se argentinského kapitalismu a přehlížela kompletní zbídačení masy obyvatel. Na konci jeho funkčního období se míra chudoby vyšplhala na 40 %, inflace dosáhla závratných 160 % a zahraniční dluh se vyšplhal na 400 miliard dolarů (110 miliard dolarů jen u MMF). Neschopnost reformismu rozloučit se s kapitalismem vytvořila prostor pro rozvoj krajní pravice.

Mileiův peronistický oponent Sergio Massa zastával v letech 2022-2023 funkci ministra hospodářství. Správně byl považován za toho, kdo nese odpovědnost za současné zmatky. Velká část z téměř 11,5 milionu lidí, kteří Massu volili, tak ale učinila se skřípěním zubů a vybírala menší zlo. Ačkoli Mileiovu nejzatvrzelejší sociální základnu tvoří nejreakčnější části střední třídy, získal také díl podpory mezi vrstvou dělníků a mládeže, kteří chtěli prostě ukončit status quo. Absence masové levicové alternativy, která by dokázala transformovat tento oprávněný hněv v organizovaný boj proti kapitalismu, umožnila “El Locovi” dočasně vstoupit do uvolněného prostoru.

Jeho dosavadní politika ničí Argentinskou společnost, omezuje život obyčejných lidí v zemi a zhoršuje situaci pro všechny, kromě těch ultrabohatých. Státní kasa sice snižuje schodek, jak Milei sliboval v kampani, ale je to na úkor zrušení téměř poloviny ministerstev a devalvací měny o 50 %. Meziměsíční inflace začala klesat, ale poté, co v dubnu dosáhla bezmála 300 %. Kupní síla pesa je směšná. Milei slaví, ale Argentinci nemají na jídlo, více jak polovina z nich žije v chudobě a instituce spravující jejich podporu a organizaci jsou zrušené. I to je jeden z důvodů proč se v těchto dnech Buenos Aires zmítá v pouliční válce protestujících proti privatizaci více jako 20 národních podniků se státními bezpečnostními složkami. Stejně tak jako je v ohrožení argentinská demokracie a v posledních letech těžce vydobytá ženská práva, tak Milei a jeho strana ohrožuje naši planetu. Milei označuje změnu klimatu za „socialistickou lež“ a za dobu své vlády zrušil Ministerstvo životního prostředí a připravované reformy, které měly zajistit sliby z Pařížské dohody COP21. Milei se naopak snaží pro dřevozpracující průmysl privatizovat lesy a ledovcové krajiny uvolnit pro těžařské společnosti.

O úspěšnosti těchto reforem má přijet do Prahy přednášet a obdržet za svoji příkladnou vládu metál. My si ale nenecháme vysvětlovat, jak devastace životního prostředí, degradace demokracie, státem vyvolaná chudoba a útlak pracujícího lidu je ve skutečnosti svobodou. Nehodláme dovolit zesílení dalšího hlasu krajní pravice a odmítáme aby si lidé jako Křetínský připravovali půdu pro svoje machinace.

Javier Milei je odstrašujícím příkladem mylného libertariánství a slibované kapitalistické svobody. Strádání lidí pod jeho taktovkou a devastace přírody v jeho zájmu by pro nás měla být poučná ve zcela opačném směru, než ve kterém bude přednášet. V solidaritě s Argentinci a protestem proti přítomnosti Javiera Mileie, který je jen pravicovou propagandou kapitalismu nejhrubšího zrna, se sejdeme v pondělí 24. června na Žofíně a dáme jasně najevo, že u nás není krajní pravice, prodloužená ruka kapitálu, vítaná.