„За решётку“ (za mříže) – poslední politické eso, které režim nového cara a jeho oligarchové vytahují z rukávu. Nic jiného jim nezbývá. Vlnu násilí ale můžou pracující a mladí lidé zastavit a nenáviděný systém smést z povrchu Ruska.
(podle textů Socialistické Alternativy v Rusku)
Po celém Rusku včera represívní složky pozatýkaly kolem 5000 lidí. Odhadovat, jestli byly protesty silnější než v sobotu 23. ledna, není jednoduché. V některých městech – například v Novosibirsku, Jekatěrinburgu, Permu, Čeljabinsku – byly prokazatelně větší. Tam, kde režim přistoupil k mimořádným opatřením, jako v případě úplné uzávěry centra Moskvy, byly protesty hodně rozptýlené.
S jistotou lze ale říct, že vzrostlo policejní násilí. Režim zvolil „běloruskou cestu“. Nemilosrdnost OMONu (zásahové jednotky ruského státu) má snadné vysvětlení: potlačit hnutí, zastrašit lidi tak, aby se báli vyjít ven. „Reptejte si doma, pokud nechcete být biti, ponižováni nebo jít rovnou za mříže,“ zní jasný vzkaz. Režim už totiž nedokáže žádným jiným způsobem lidi umlčet.
Lidé, kteří se podílí na dnešním masovém hnutí, si musí uvědomit, že násilí, kterého jsme byli 31. ledna svědky, je, bohužel, jen začátek. Aby si car a jeho oligarchové udrželi moc, nebudou se štítit horších zločinů, než jaké jsme viděli v Bělorusku.
Stejně jako v Bělorusku mohou toto násilí zastavit pouze pracující. Právě běloruská dělnická třída donutila pomocí mítinků a stávek v továrnách a podnicích Lukašenka v první fázi protestů ustoupit a přerušit rozsáhlý teror. Pokud by tehdy byli pracující zorganizováni, generální stávkou s podporou ulic mohli úplně smést prohnilý režim. Žádná jiná, natolik mocná síla totiž ve společnosti není.
První, co nyní musíme udělat, je organizovat se na pracovištích a ve školách. Začít se dá celkem snadno. Zadrželi vaši kolegyni nebo vašeho kolegu? Diskutujte o tom s ostatními. „Znáte přece Vasju – je to snad terorista? A Vasilisa je nějaká extrémistka? Proč je zatkli, za co je zbili? Pro Putinův palác? Pojďme na příští protest společně, takto s lidmi zacházet nemůžou.“
Potřebujeme zahájit širokou agitaci mezi těmi, kteří zatím všechno sledují zpovzdálí, aby se do hnutí zapojili. Toho nedosáhneme bez „off-line“ práce ve svém okolí, aniž bychom se organizovali, aniž bychom vylepovali plakáty, aniž bychom šířili letáky. A stejně tak nestačí požadovat jen propuštění politických vězňů. Lidé chtějí vědět, co bude „potom“ – jaká bude společnost po putinovském režimu.
Socialisté a socialistky na rozdíl od prokapitalistických politiků chtějí zapojit nejširší masy lidí. Chceme, aby se všichni, kteří žijí od výplaty k výplatě, pracující ve všech odvětvích zorganizovali. Především proto, aby se o požadavcích, strategii a taktice hnutí diskutovalo a hlasovalo zdola. Vybudovat novou společnost a ne jen vyměnit pár postav nahoře není prostě bez nejširší demokracie zdola možné.
Lidí, kteří požadují změny, je ohromné množství. Nikomu ale nevěří, politikům obzvlášť ne. Putinské Jednotné Rusko, které jedno slibuje, druhé dělá. Ochočené strany (LDPR, SR, KPRF), kteří ve Státní dumě podepisují příšerné zákony. Desítky let všechny v praxi dokazovaly, že politika je špína věc.
My musíme představit jinou politiku – takovou, která vyrůstá odspodu a bez kompromisů brání zájmy 99 %, ne zájmy hrstky nejbohatších.