„Chápu, že klima je velký hit… A je potřeba také vnímat, že není možné to přehánět,“ prohlásil v úterý 17. září na konferenci ke změnám klimatu v parlamentu předseda vlády Babiš. Jako obvykle pochválil sebe a svou vládu, jak dělá, co může, ale především varoval před „klimatickým náboženstvím“. Pochopitelně pomlčel o výjimkách a úlevách, které v souladu se zájmy lobby majitelů energetických firem, jakými jsou miliardáři Tkáč, Křetínský a spol., schvaluje jeho ministr Brabec jako na běžícím páse.
Postoj české vlády je totožný s významnou částí politických elit po celém světě: aby nebyly ohroženy zisky „našich“ podnikatelů, budeme předstírat dalekosáhlé plány na ekologickou transformaci. Protože ale jedno s druhým nejde dohromady, neudělají ve skutečnosti nic.
Dosavadní protesty statisíců, především mladých lidí, ale dosáhly toho, že se jeden z nejděsivějších aspektů kapitalistického drancování planety stal velkým tématem. Masové hnutí aktivní mládeže neutichá. Všichni chápou, že pouhé sliby oteplování planety a vyhlídky na katastrofální scénáře nezastaví.
Hrstka firem odpovídá za drtivou většinu emisí, na plundrování přírody od amazonského pralesa po středočeské pahorky vydělává hrstka potravinářských řetězců atd. Jediné, co skutečně platí, jsou dividendy akcionářů a aktiva bank. Miliardy lidí ohrožených změnami klimatu bezprostředně nebo v horizontu několika desítek let jsou jim lhostejní.
Rostoucí klimatické hnutí mládeže a pracujících po celém světě má uklidnit kouřová clona nezávazných plánů zelených inovací nebo neskrývaná snaha zvýšené ekologické uvědomění privatizovat a prodat ve formě „zelených“ značek. Co hůř, viděli jsme například ve Francii, jak se neoliberální politika škrtů a privatizací snaží nazeleno natřít i brutální útoky na životní úroveň pracujících v podobě „uhlíkové daně“. A také bouři žlutých vest, jakou tento pokrytecký pokus sklidil. Část ekologického hnutí uvězněná v logice kapitalismu ale na tuto hru přistupuje prakticky bez výhrad.
Ačkoliv nelze pomíjet přirozenou snahu řady lidí snažit se žít v souladu se svým přesvědčením a individuálně dělat maximum, je zřejmé, že nutných změn není možné dosáhnout jinak, než pomocí eskalace protestů. A tedy především jejich rozšíření mezi pracující, kteří jediní dokážou soukolí kapitalistického mechanismu skutečně vážně zasáhnout. Klimatické hnutí tak nesmí přistupovat na manipulaci o potřebě „šetřit“ tam, kde to znamená škrty a úsporná opatření postihující obyčejné lidi. Kde je potřeba zcela zavřít nebo transformovat nejhorší sektory průmyslu, musí bojovat za zachování pracovních míst za důstojných podmínek v nových, skutečně šetrných a společensky potřebných provozech.
Klimatické hnutí tedy musí jasně dovést do důsledků požadavky, které na příkrý rozpor mezi kapitalistickou honbou za ziskem a bezprostředními potřebami lidské společnosti samy ukazují. Má-li se změnit systém, ne klima, je potřeba bojovat proti podstatě systému. Klimatická spravedlnost není oddělitelná od sociální spravedlnosti. Poslouchat vědce znamená uvolnit nesmírné hospodářské zdroje, kterými soukromý kapitál mrhá, na urychlený vývoj společensky potřebných technologií.
Osm nejbohatších jednotlivců na planetě disponuje stejným bohatstvím jako polovina nejchudších obyvatel planety. Patnáct nejbohatších v České republice vlastní víc než polovina obyvatel země. To jsou zdroje, které je nezbytné vrátit pod kontrolu společnosti. Zelená transformace tak musí být bojem za přeměnu na demokratickou socialistickou společnost (ne, nechceme zpátky stalinistické byrokraty) a převzetí jejich majetku do správy pracujících a mladých lidí, tedy většiny společnosti.
Přidejte se k Socialistické Alternativě, přijďte v pondělí 23. září 2019 v 18:00 diskutovat o tom, jak vytvořit silný levicový pilíř klimatického hnutí. Podrobnosti budou brzy zveřejněny na:
www.facebook.com/SocAlt
www.levice.cz
budoucnost@email.cz
tel. +420 773 235 764